Co svět světem je lidé čerpali životní sílu ze životních esencí a vůní rostlinné říše. Rostliny jsou primárnými transformátory životodárné sluneční energie do vyšších molekulárních životních forem. Je známá skutečnost, že veškeré přírodní organické látky otáčejí polarizované světlo procházející skrze nich. Tuto vlastnost otáčení polarizovaného světla syntetické organické sloučeniny zpravidla nemají, když nejsou organického původu. Všechny přírodní éterické oleje otáčejí polarizované světlo skrze nich procházející stejným směrem. Podle toho lze rozpoznat přírodní oleje nosící v sobě životní sílu od syntetických olejů které neobsahují přírodní spektrum různých látek a mohou působit nepříznivě na chemické pochody v tele, přičemž vedlejší účinky jsou nezanedbatelným faktorem každého syntetického léku a někdy se těžce zjišťují.

Aromaterapie využívá převážně životní sílu koncentrovanou v esencích rostlin. Působení životní síly nelze oddělit od biochemického působení. Dalo by se říct, že když podáváme přírodní lék, tělo je ochotno více spolupracovat v souladu se vstřebávanou energií než u syntetických látek a o to nám jde: přimět naše tělo ke spolupráci a nikoliv donutit ho k určitým reakcím. Proto se často používají nepatrné koncentrace léčivých esencí v aromaterapii. Platí, že nižší koncentrace více působí na mysl a vyšší koncentrace působí přímo na tělesné úrovni, přičemž je vzácná shoda mezi oběma působeními přírodních aromatických látek. Téměř všechny aromatické oleje mají antiseptické účinky, některé jsou i antispazmatické. V některých případech místo syntetických antibiotik lze použít aromatické látky anebo účinnost antibiotik výrazně zvýšit.

Každá rostlina používá ochranné látky proti různým škodlivým organizmům, přičemž každá rostlina má jiné škůdce a na něco jiného je víc citlivá než jiná rostlina. Pro ochranu, rostliny vytvářejí kolem sebe ochranný obal neboli auru, která odpuzuje anebo zneškodňuje škůdce rostliny. Když životní síla rostliny slábne, slábne i tento ochranný obal kolem rostliny. Podstatnou složkou tohoto ochranného obalu je nepatrné množství vysoce aromatické látky tzv. esence nebo silice dané rostliny. K velkým stromům se často váže nějaká elementární bytost např. déva nosící určitou duchovní emanaci, což znamená, že je ztotožněná s určitým myšlenkovým systémem a tyto myšlenky inteligentně prosazuje kolem sebe. Inteligentní elementární bytosti udržují ekologickou rovnováhu přírody, kde vše má svůj řád a je nutné zabezpečit spoluexistenci mnoha odlišných bytostí, které často ani nemohou přebývat vedle sebe v těsné blízkosti.

Jiná osa duchovní dimenze může být objektivnost a subjektivnost, jiná osa může být idealizmus a reálnost, jiná osa může být přizpůsobivust a sebeprosazování, jiná osa může být koncentrace na blízké malé anebo na vzdálené velké věci. Kolik os má duchovní prostor a které osy a jak lze redukovat na jiné základní osy, jak existují, jak tam pohybovat, kde a s kterými bytostmi se můžeme setkat a jak nás mohou ovlivňovat? Aromatické látky vám mohou ukázat duchovních dimenze o kterých zatím nemáte ani ponětí.

Každá rostlina má jinou vůni a připomínají nám různé stavy vědomí. Pomáhají nám vědomě dýchat, čímž přijímáme zvýšené množství životní energie, navíc pomůže nám představit si "duchovní barvu" dané energie. Aromatické látky samozřejmě pomohou i bez toho, že by náš nos tyto látky zaregistrovalo, protože mají velkou pronikavost a vsakují se do těla přes kůži. Proto se aromaterapeutické oleje používají i k masážím v malé koncentraci v masážní oleji. Proto mají aromaterapeutické oleje vyšší duchovní účinek v malých koncentracích, protože naše mysl hledá tuto vůni a snaží ho zesilnit imaginací a spontánně impregnuje vzduchu. Vdechováním předá takto impregnovaný vzduch svou duchovní sílu krvi a vyvolává účinek.

Duchovní impregnaci vzduchu může provádět také aromaterapeut, anebo může vysvětlit co daná látka vyvolává. Z toho je jasně patrné, že aromaterapie používá princip opačného působení neboli vždy bojuje proti nemoci přímo vyvoláním opačného účinku než jakou má nemoc. Homeopatie používá princip stejného působení probuzením ochranných mechanizmů. Různé nákažlivé onemocnění mají svůj charakteristický pach. "Pach černých neštovic je něco hrozného", říkají lékaři. Podle starých spisů každá nemoc je emanací nečistých duchovních sil, které mají pud sebeprosazování a sebezáchovy. Je tedy logické, že proti nim lze bojovat a vypudit je. Syntetická antibiotika, která přímo zabíjejí mikroorganizmy pomáhají přímo, ale neprobouzí přímo přírozený ochranné mechanizmy těla. Např. v případe tuberkulózy je velice užitečný myrhový olej, protože tuberkulóza je chladná a vlhká, zatímco myrha vysušuje a otepluje organizmus, čímž vytváří opačné podmínky než o jaké snaží nemoc tuberkulózy a dochází k vyšším účinkům antibiotik a tak k rychlejšímu uzdravení. V případě zánětů se zvýšenou teplotou pomáhají ohlazující oleje typu jin jako eukalypt anebo damascénská růže. Navíc shodou okolností oleje typu jin jsou zpravidla vysoce antiseptické. Takové shody jsou charakteristické pro aromaterapeutické esence a při rozumném použití nemají vedlejší účinky. Je tedy dobré znát charakter každé esence, abychom věděli, co na co můžeme nejlépe použít. Záněty tiší také již vzpomínaná myrha, protože má protibakteriální účinky, ale nesnižuje přímo horečku. Kvůli vysokým antiseptickým účinkům a relativní neškodnosti některé esence jsou považovány za všelék. V Itálii za všelék považují bergomotovou silici, v Jugoslávii silici jalovce, v Anglii levanduli, v Americe mátu, v Orientu myrhu, v Africe eukalypt považují za zázrační všelék. Karel Veliký dekrétem nařídil, aby rozmarýna byla pěstována ve všech královských zahradách. Některé esence mají prokazatelně omlazující účinek na pokožku, jako např. Boswelia thurifera neboli kadidlo (olibanum), nerol (pomerančové květy) a levandule, ale i další oleje mají dobrý účinek na pokožku podle toho co chceme docílit. Přímé použití koncentrovaných esencí na pokožku se však nedoporučuje, ale používají se ve formě vodiček anebo krémů s malým obsahem rostlinných esencí. Nelze v tomto krátkém článku uvést vše. Doporučuji literaturu Robert Tisserand: Umění aromaterapie, Alternativa Praha 1992. V této knize naleznete využití aromaterapie, recepty, na koupele, obklady, masáže, vodičky, složení voňavek, tradice různých národů, vlastnosti a astrologické zařazení silic. Mohu jen doporučit.

Napsal Ladislav Tungli